ewa farna

20. března 2008 v 12:18 |  texty pisnicek
Měls Mě Vůbec Rád
Zavolá, nebo příde
Prostě řek, jak to vyjde
Doufám, že si sám
Svůj klid neovládám

Zmizela, moje víra
Na lásku, se přece neumírá
Tak jdu dál, se ptám
Proč tě nezajímám

Na strach se nevymlouvám
Úsměv, ten předem vzdám
Tak měls mě vůbec rád
To nedovolím, vím že můžu řvát
Nebudu v koutě stát, a jen se hloupě ptát jeé
Tak měls mě vůbec rád, aspoň trochu rád

Zavolá, nebo příjde
Prostě řek, snad mi to tak vyjde
Doufám, že si sám
Svůj klid neovládám

Na strach se nevymlouvám
Úsměv ten předem vzdám
Tak měls mě vůbec rád
To nedovolím, vím že můžu řvát
Nebudu v koutě stát a jen se hloupě ptát jeé
Tak měls mě vůbec rád
To nedovolím, vím že můžu řvát
Nebudu v koutě stát, a jen se hloupě ptát
Měls mě vůbec rád, prostě rád
Někdy rád

Zavolá nebo příjde, šok
Tak měls mě vůbec rád
To nedovolím, vím že můžu řvát
Nebudu v koutě stát a jen se hloupě ptát jeé
Tak měls mě vůbec rád
To nedovolím, vím že můžu řvát
Nebudu v koutě stát, a jen se hloupě ptát
Měls mě vůbec rád
Bez tebe to zkouším
1. Možná můžu s tebou být
Možná už víš jak mě necháš jít
Dál se skrývám než mě zapálíš
Tobě se bráním co mě čeká víš

R: Já bez tebe to zkouším
A v hlavě slova míchám
Když s tebou volně dýchám
Tak proč to znovu zkouším
Sama být

2. Někdy můžu se s tebou bát
I když říkáš jak máš mě rád
Možná se spálím ty mě zachráníš
Stoupáme vzhůru nebo padáme níž

R: Bez tebe to zkouším
A v hlavě slova míchám
Když s tebou volně dýchám
Tak proč to sama zkouším
Když vím už co mě pálí
Proč to sama zkouším
Když chci s tebou být

Já bez tebe to zkouším
Tak proč to znovu zkouším
Sama být
Jak motýl
Nejsou vždy příjemné
sny co se zdaj
Někdy tak záhadně
v myšlenkách spěchám
pod polštář své lži schovám
když utíkám ( "za čím ?" )

Utíkám odněkud a nevím kam
někdy tak vzdálená,
vzdálená se zdám
Do sebe schoulená jsem
jsem nevinná ( "zatím" )

Ticho vkrádá se tmou
a já se ptám ….

R: Jak motýl toužím
po růžích
Vodu v pouštích
hledám
svou sílu zkouším
tisíc přání
už mám

Denníky skrývají
věty s otázkou
Hádky i smíření
stránku za stránkou
Prý velké holky jak já,
už nepláčou

Ticho vkrádá se tmou
a já se ptám ….

R: Jak motýl toužím
po růžích
Vodu v pouštích
hledám
svou sílu zkouším
tisíc přání
už mám
- - -
R 2x: Toužím
po růžích
Vodu v pouštích
hledám
svou sílu zkouším
tisíc přání
už mám
Jen spát
1. V dálkách, kde mi láska dává křídla.
Tam v těch dálkách, co chci, může se i stát.
Zatím víc než tuším, že můj budík vstává.
Zase mám se snů vzdát, když já chci spát!

R: Od snů se neodchází.
Měl bys to ránu říct, že já
od svých snů neodcházím.
Prostě teď zhasnu den a půjdu spát. 2x


2. V dálkách, kde mi lítat nezabrání.
Tam v těch dálkách, co chci já se vyplní.
Přesto vím, že budík jedno moje přání
nesplní a s ránem zazvoní.

R: Od snů se neodchází.
Měl bys to ránu říct, že já
od svých snů neodcházím.
Prostě teď zhasnu den a půjdu spát. 4x
Klam
Otáčím další list
knihy, kterou musím číst
Proč málo není víc
a proč v slzách končí
loučení
dospělých

Jak máme, máme žít
kterou cestou a kam jít,
tak prázdný je ten sen
Proč se lidi trápí
závistí
každý den

Proč jsou hádky, proč ten klam
Ve svých lžích je každý sám
Když jsou sliby jen slíbené
Zůstaneš sám…
Kočka na rozpálený střeše
Tak pojď dnes se mnou bloudit po střechách.
Až se tma s nocí sejde, o nic víc přece nejde.
Osm ztrát se vleče v zádech každičké z nás.

Pohled můj, ten děsí i strach.
A kdo mě zná, ten chodí po špičkách.
A kdo přede jako já, ví, devátá už na věži odbíjí. Tak pojď!

R: Jen já, ta kočka z rozpálený střechy
znám svět, ať je to peklo nebo ráj.
Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy.
Mňau, mňau - když uslyšíš, tak jsem to já!

Obdiv tvůj, ten nosím na tlapkách.
Kdo mě zná, ten chodí po špičkách.
A kdo přede jako já, ví, že hodina koček už odbíjí.

R: Jen já, ta kočka z rozpálený střechy
znám svět, ať je to peklo nebo ráj.
Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy.
Mňau, mňau - když uslyšíš, tak jsem to já!

Jen já, ta kočka z rozpálený střechy
znám svět, ať je to peklo nebo ráj.
Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy.
Mňau, mňau - když uslyšíš, tak jsem to já!

Rec: Pohled můj, ten děsí i strach.
A kdo mě zná, ten chodí po špičkách.
A kdo přede jako já, ví, devátá už na věži odbíjí. Víš proč?

R: Jen já, ta kočka z rozpálený střechy
znám svět, ať je to peklo nebo ráj.
Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy.
Mňau, mňau - když uslyšíš, tak jsem to já!

Jen já, ta kočka z rozpálený střechy
znám svět, ať je to peklo nebo ráj.
Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy.
Mňau, mňau - když uslyšíš, tak jsem to já!
L.á.s.k.a
Až náhodou,
až náhodou
se sejdem

Počítej s tím,
počítej s tím
co přijde

Jeden z nás dvou,
jeden z nás dvou
ne-tuší

A z velkých slov,
a z velkých slov
jen prší

Když ti schází sůl
cukr nestačí,
vím co chceš teď říct,
že bude všechno jinačí

R: Na tebe sázím
ty jsi ten kluk
co říká táta
teď je mi fuk !
Svět se roztočí
ve tvém náručí
Na tebe sázím
ty jsi ten kluk
Nehledej důvod
víc ani ťuk
eL -Á -eS - Ká - A
není žádná hra.

Přihořívá
děláš , že ne-máš zájem

si prostě TEN
i po slepu
se najdem

Počítej s tím,
počítej s tím
co přijde

Až náhodou
až náhodou
se sejdem

Když ti schází sůl
cukr nestačí,
chtěla bych ti říct,
že ty si ze všech nejlepší



R: Na tebe sázím
Ty jsi ten kluk
co říká táta
teď je mi fuk !
Svět se roztočí
ve tvém náručí
Na tebe sázím
ty jsi ten kluk
nehledej důvod
Víc ani ťuk
eL -Á -eS - Ká - A
To jsem prostě já

Tak to jsem já
Tak to jsem já
Tak to jsem já….
Tak to jsem já….
eL -Á -eS - Ká - A
To jsem prostě já
Jé é
a je mi fuk
a je mi fuk
a je mi fuk
a je mi fuk …
chci ti právě říct,
že si správnej kluk

Když ti schází sůl
cukr nestačí,
chtěla bych ti říct,
že ty si ze všech nejlepší

R: Na tebe sázím
Ty jsi ten kluk
co říká táta
teď je mi fuk
Svět se roztočí
ve tvém náručí

Na tebe sázím
Ty jsi ten kluk
Nehledej důvod
Víc ani ťuk
eL -Á -eS - Ká - A
To jsem prostě já

a je mi fuk
a je mi fuk
a je mi fuk
a je mi fuk
chci ti právě říct,
že si správnej kluk !
Tak to jsem já
Tak to jsem já….
Tak to jsem já….
Tak to jsem já….
eL -Á -eS - Ká - A
To jsem prostě já
Nebojím se
Den zavřel brány a hodný holky spí.
Ten, kdo se brání, čeká až se rozední.
Mezitím v koutě do ráje zvou tě jít
na sněžné poutě, tou cestou ze všech posledních.
V zádech cítím chladný pohled, hledá si svůj cíl,
v útrobách měst vyčkává až strachem vzdám se všech svých sil.

R: Já nebojím se toho, co mi dává svět.
Na otázky nečekám vždy odpověď.
Vím, že slyšíš to co já,
vím, že slídíš kde se dá.
Nepočítám výhry ani zklamání.
Jsem hladina, co se k nebi naklání.
Vím, že soumrak musí žít,
já z kůže dám mu pít.

Ode zdi ke zdi jdou kroky, co hlídaj mý...
neslyší na soucit, jsou oporou pro sny matoucí.
Křičí STOP! Jsem poznání !
STOP! Co tě ochrání !
STOP!
Ty bojíš se rán, když nesměle cítí se pekelní andělé.

R: Nebojím se toho, co mi dává svět.
Na otázky nečekám vždy odpověď.
Vím, že slyšíš to co já,
vím, že slídíš kde se dá.
Nepočítám výhry ani zklamání.
Jsem hladina, co se k nebi naklání.
Vím, že soumrak musí žít,
já z kůže dám mu pít.

Vím, co zná můra, když zbloudí.
Smotá do záclon svý touhy pouhý - kouzlí ...
Já vím, že nejsou zlý.

R: Já nebojím se toho, co mi dává svět.
Na otázky nečekám, chci odpověď.
Vím, že slyšíš to co já,
vím, že slídíš kde se dá.
Nepočítám výhry ani zklamání.
Jsem hladina, co se k nebi naklání.
Vím, že soumrak musí žít,
já z kůže dám mu pít
Víkend
1. Víkend město dobývá
už právě chvíli.
zvykem to moc nebývá,
ztrácím síly.
Je to tímhle obdobím,
když si hraju, nezlobím.
Kdo víc než já to může znát?

R: Týden končí, všude O.K., tak co doma sám ?
Jen se, hochu, nezatloukej, já Tě dobře znám.
Tak vyleť ven jako superman!
No tak vyleť ven, zachraň tisíce jmen.

2. Samota už neletí,
známá zpráva.
Naše párty století
už s náma mává.
Je to smíchem v ovzduší,
že nám nuda nesluší
a, kámo, dál už znáš to!

R: Týden končí, všude O.K., tak co doma sám ?
Jen se, hochu, nezatloukej, já Tě dobře znám.
Tak vyleť ven jako superman!
No tak vyleť ven, zachraň tisíce jmen.

Za oponou iluzí schovávám se dál,
i když víkend odchází, já vím, že stojíš opodál.

R: Týden končí, všude O.K., tak co doma sám?
Jen se, hochu, nezatloukej, já Tě dobře znám.
Tak vyleť ven jako superman,
no tak vyleť ven jako superman!
Tak vyleť ven jako superman, zachraň tisíce jmen!
Zapadlej krám
1. Snad možná zítra já nebudu stejná,
už nechci být dál obyčejná.
Jsou večery delší,
já dospělejší než ostatním může se zdát.

Jsem kapkou v moři,
co hráze boří
a devátou vlnou se tváří.

R: Proč jak zapadlej krám cítit se mám, když svítá....
Dnes už neotvírám, ve výškách si lítám.
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká....
Nejsem protiklad, co řešíš rád.
Padne noc - chci ve výškách se líbat.

2. Den líně snídá, čas dál si běží,
já dnešnímu ránu nevěřím.
Že pro pár kouzel, svět neprobouzel....
A tak v dešti mám sama stát.

R: Proč jak zapadlej krám cítit se mám, když svítá....
Dnes už neotvírám, ve výškách si lítám.
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká....
Nejsem protiklad, co řešíš rád.
Padne noc - chci ve výškách se líbat.

Stejný stín, stejný splín, stejný smích já v sobě mám.
Nejsi tím, kdo mámin klín v téhle době nehledá.

Už možná zítra já nebudu stejná,
snad možná zítra neobyčejná - chci se stát.

R: Proč jak zapadlej krám cítit se mám ?
Dnes už neotvírám, neotvírám.
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká....
Nejsem protiklad, co řešíš rád.
Padne noc chci ve výškách se líbat.
když svítá....
Pády nespočítám, ve výškách si lítám.
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká....
Nejsem protiklad, co řešíš rád.
Padne noc - chci ve výškách se líbat.
zdroj:www.asheytislade-blogis.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama